Ti mladší vyrazili ze Sněžného kolem Líšenského dvora do Daňkovic. Je tam krásná polní asfaltka, po které nejezdí auta a cestat de dost vlní. Závěr před Daňkovicemi prověřil převody i nohy. Vítek Pilát vydipal závěrečné stoupání jako nic, ostatní měli různý odstup. Náš nejmladší táborník Radek statečně vytlačil kolo, má ho ještě bez převodů. Valerii se budeme muset podívat na přehazovačku, jde jí hrozně stuha a tak za jízdy skoro neřadí a jede s lehkým převodem. V kopci to ale bylo jedno. V Daňkovicích jsme se rozdělili. Hlavní peloton jel zpět do Sněžného a vrcholové družstvo se pokusilo zdolat Buchtův kopec. Za Daňkovocemi začínala strmá cesta s kočičími hlavami po které jsme kola částečně vytlačili a částečně na nich vyjeli až na vrchol. Vítek Pilát a Lukáš Nesnídal byli pořád na špici a vzadu jsem pomáhal Liborovi Součkovi a Jiříkovi Benešovi. Jirka udělal od loňska velký pokrok. Minulý rok absolvoval jen tu nejkratší projížďku a letos už je v elitním vrcholovém družstvu. Na Buchťáku jsme se potkali s pěším křídlem, které tam mělo cíl stpované a teď hrálo hry. Vyfotili jsme se před budovou radaru a kótou 813 m. nad mořem. Dolů jsme sjeli pomalu technickým úsekem plným kořenů a kamenů. Všichni to zvládli dobře a sjeli to celé v brzdách. Do tábora jsme přijeli právě na oběd.
